MěstoTeplá
Dlouhá stoka protíná velkou část Slavkovského lesa. Byla dokončena v roce 1536. Trasa byla nazvána Flossgraben. Celková délka vodního příkopu byla asi 24,2 km, šířka průměrně kolem 2 metrů a průměrná hloubka dosahovala asi 2 metrů. Stoka byla vybudována zejména pro dopravu dřeva do báňských provozů ze vzdálených kynžvartských lesů.
25 metrů vysoká Krásenská rozhledna byla postavena v letech 1933 až 1935. Slavnostní otevření se konalo 23.června 1935. Rozhledna stojí asi 1 km jižně od obce Krásno na Krásenském vrchu. Z rozhledny je výhled na Slavkovský les, Tepelskou vrchovinu, kopce kolem Karlových Varů, Sokolova a Mariánských Lázní. Severním směrem v pozadí se nacházejí Krušné hory.
Premonstrátský klášter Teplá byl založen roku 1193 mocným českým vladykou Hroznatou. Klenotem je klášterní kostel Zvěstování Páně, postavený v letech 1193 – 1232. Z dalších památek např. památník Hroznaty z 18. století, oltář sv. Theodora a sv. Uršuly nebo fresky od Eliáše Dollhopfa. V klášterní knihovně od stavitele Josefa Schaffera je přibližně 100 tisíc výtisků, z toho 660 rukopisných kodexů. V oblouku monumentálního chrámového portálu je mozaiková kopie Rafaelovy Sixtinské Madony.
Naučná stezka Smraďoch je přírodní rezervace asi 5,4 km vzdálená od Mariánských Lázní. Celková délka vlastní naučné stezky je 76 metrů, takže je určitě vhodná i pro ty nejmenší. Dvěma zastávkami jsou výhled na mofetový štít - bahenní sopky a na vývěr plynů v Zeleném jezírku. Prohlídka vám zabere asi 20 minut, pokud jste vášnivými cyklisty, využijte Mariánskolázeňského okruhu VI.
Kladská je vzdálena 9,5 km od Mariánských Lázní a zavede vás do nádherné přírody. Stezka vede kolem Kladského rybníka po okraji národní přírodní rezervace Kladské rašeliny v části pojmenované Tajga. Cesta vede po dřevěném můstkovém chodníčku a je dlouhá asi 1,6 km. Po obvodu je spoustu odpočívadel, přímo stvořených pro oběd v přírodě.
Naučná stezka SOOS je jednou z nejznámějších stezek západních Čech. Zdejší minerální prameny a vývěry plynného kysličníku uhličitého prorazily křemelinový štít a fungují dodnes. Na Soosu byly dva větší prameny podchyceny a můžeme je proto i ochutnat. Zejména Císařský pramen je vynikající. Délka trasy je asi 2 km a je bezbariérově upravená. Po cestě najdete 14 zastávek a celkem vám výprava zabere asi 1 hodinu. Stezka je otevřena od 1. 3. do 15. 11.
Krásným výletem a zároveň jedinečnou ukázkou vulkanické činnosti je Sirňák.V nadmořské výšce 698 m n.m. při pravém břehu říčky Teplé zdobí bílé povlaky pěny několik menších vodních ploch travou zarostlé mýtiny. Z útrob země vyvěrají sirnato – uhličité výrony, které vytvářejí charakteristické bahenní krátery. Mnohé vývěry a četnou mineralizaci lze pozorovat též přímo v korytu říčky Teplé.
Tento výlet nám ukáže přírodní krásy v okolí obce Prameny, kde poznáme přírodní památku Křížky a Upolínovou louku, za obcí Nová Ves objevíme další hadcový pahorek - Dominovu skalku a nedaleký pramen Grünské kyselky. Na závěr se přemístíme do obce Teplá, kde sklidí náš obdiv starobylé památky a především Klášter premonstrátů s chrámem Zvěstování Panny Marie.
Výlet začíná v obci Prameny, které se nacházejí v nitru Slavkovského lesa necelých 10 km na sever od Mariánských lázní. V Pramenech se zastavujeme před penzionem U Nováka, kde je veřejnosti přístupný vývěr kvalitního minerálního pramene. Pokračujeme dále kolem radnice až k odbočce ke Křížkům a po necelých 2 km se ocitáme na místě s nedalekým pahorkem se třemi kříži. Nalevo pohlížíme na Upolínovou louku, ke které vede dřevěný chodník z něhož lze spatřit většinu vzácných druhů zdejších rostlin. Po prohlídce louky a ohrazeného pahorku se třemi kříži zamíříme k Nové Vsi, odbočíme na ves Louka a zastavujeme na krajnici nedaleko Dominovy skalky, kde prozkoumáváme zajímavou vyvýšeninu na okraji lesa. Po chvíli se přesuneme o necelý 1 km dále, kde odbočíme do lesa na úzkou silnici. Ta nás dovede k altánu s osvěžujícím pramenem Grünské kyselky. Po naplnění několika lahví minerální vodou zamíříme do Mnichova, odkud nás silnice č. 210 přivede do obce Teplá. Po prohlídce památek v Teplé navštěvujeme necelé 2 km vzdálený klášter s dominantním kostelem Zvěstování P. Marie. V jeho okolí si prohlížíme řadu barokních plastik světců. Na závěr můžeme usednout v restauraci k dobrému jídlu.
1. Národní přírodní památka Křížky – vyvýšené místo nedaleko obce Prameny s hadcovou skalkou a vzácnou květenou v okolí. Na vrcholu skalnatého pahorku se nacházejí tři podstavce s kamennými kříži. Lokalita je oplocena a vstup na skalku je kvůli ochraně přírody zakázán. Hned za silnicí se nachází další přírodní památka - Upolínová louka. Jedná se o podmáčené a rašelinní louky s výskytem vzácných druhů rostlin.
2. Dominova skalka – chráněné území hadcové skalky u Nové Vsi se vzácnými a chráněnými druhy rostlin. Pojmenována byla po českém botanikovi Karlu Dominovi.
3. Pramen Grünské kyselky – nedaleko Nové Vsi v údolí potoka Kyselky byla v minulosti v areálu stáčírny vybudována výletní restaurace s terasou. Přicházeli sem hosté hlavně z Karlových Varů a Mariánských Lázní. Po roce 1948 začal areál s restaurací pustnout a kolem roku 1980 byly odstraněny poslední zbytky budov. Poté byly provedeny nové vrty, ze kterých dnes Karlovarské minerální vody stáčí známou Magnesii potrubím do stáčírny v nedalekém Mnichově. Pozemek s vrty je oplocen a z vrtu je vyveden přepad pro veřejnost, který je zastřešen dřevěným altánem.
4. Teplá – pod záštitou městské památkové zóny je zde chráněno několik významných architektonických památek. Na náměstí to je kostel sv. Jiljí, budova Staré školy s kamenným renesančním portálem, několik chráněných barokních domů, barokní sloup Nejsvětější Trojice s plastikami O. Wendy a kašna. Nedaleko náměstí pak i barokní jednopatrová budova Staré radnice s mansardovou střechou a pětibokou zvonicí a v jihovýchodní části města barokní osmiboký kostel Nejsvětější Trojice.
Po levé straně silnice můžeme vidět golfové hřiště, které bylo založeno v roce 1995. Hřiště vzniko v bývalém klášterním parku podél Parkového potoka. Toto golfové hřiště patří mezi nejnavštěvovanější devítijamková hřiště v ČR a je mezi golfisty v oblibě svou domácí a přívětivou atmosférou. Hřiště nebývá přeplněno a hra bývá pro hráče taková, jaké je celé okolní prostředí – velmi klidná a pohodová. TOTO JE BOHUŽEL JIŽ ZRUŠENÉ !
Na této křižovatce se naše cyklotrasa již rozchází s trasou 306 (ta odbočuje doprava na Smrčí dvůr a pokračuje na Stříbro) a my pokračujeme rovně na Úterý. Můžeme zde také vidět jednu ze soch světců, kterých je kolem kláštera hned několik.
Zde se silnice rozdvojuje a my se dáme cestou vpravo. Nalevo bychom se dostli na Ovčí dvůr, vzdálený 600m. Podobně jako Smrčí (CT 306) byl i Ovčí Dvůr důležitým velkostatkem tepelského kláštera. Dvůr založil opat Ambrož v roce 1764 v místě, kde stávala vesnice Děčkovice, totálně zničená Švédy roku 1647. Z počátku se dvoru říkalo podle bývalé obce, ale později, když se tu rozmohl chov ovcí, byl přejmenován na Ovčí dvůr. Časem tu klášter začal chovat i hovězí dobytek, který pak postupně chov ovcí vytlačil. Za komunismu dvůr obhospodařovaly Státní statky, které chov skotu ještě rozšířily a v osmdesátých letech zde bylo ustájeno až 500 kusů dobytka. V padesátých letech byly vedle statku postaveny dvojdomky pro zaměstnance. Po revoluci nastává definitivní úpadek a likvidace dvora. Objekty převzal Pozemkový fond a nyní jedná s klášterem o jejich převedení. Jenže na to už je asi příliš pozdě. Dvůr je už tak zchátralý, že jediná cesta je jen jeho likvidace.
Poblíž dvora stávala v 17. století také klášterní zbrojní dílna (Waffenmeisterei).
Z rozcestí na Ovčí dvůr vyjedeme na vršek, kde se před námi objeví krásná trojboká výklenková kaple, nazývána také jako Plescherova. Postavena byla v 1. polovině 18. století a od rekonstrukce v roce 1928 sloužila také jako válečný památník 1. světové války, když byly na ní umístěny pamětní desky se jmény padlých. Do roku 2007 se dožila celkem v zachovalém stavu a celkové opravy se dočkala až v následujícím roce. Autorem kaple je údajně slavný stavitel Kilián Ignác Dientzenhofer, syn neméně známého Krištofa Dientzenhofera. Kilián se narodil v Praze a stal se naším nejvýznamnějším barokním stavitelem. Je autorem mnoha krásných barokních staveb po celých Čechách, mimo jiné postavil i kostel Máří Magdaleny v Karlových Varech, přestavoval klášter v Chlumu sv. Máří. A také se podílel se svým otcem Krištofem na poslední, velmi zdařilé pozdně barokní přestavbě tepelského kláštera na přelomu 17. a 18. století. Při té příležitosti vystavěl i tuto kapli. (Dientzenhofer též na CT 2164, PM11)
Od kaple je to už kousek do Heřmanova. Na rozcestí při okraji obce může pátravé cyklistické oko uvidět poškozený válečný pomníček. Abychom ho našli, musíme dovnitř do hustého keře na rozcestí. Pomník už je bez desky, ale kameny pomníku jsou snad všechny, tak by určitě nebylo od věci, kdyby ho obec obnovila a vzniklo zde další hezké místo pro odpočinek. Když popojedeme na náves, uvidíme tam už poměrně starý ale krásně rostlý buk.
Když opat Kryštof Heřman založil ves Heřmanov, okolní venkované neřekli vesnici jinak než Kocourkov (Katzengrün). V dávné době se totiž mnohé obce přezdívaly z nejrůznějších důvodů, ale proč Heřmanov přezdívali Kocourkovem, to se mi nepodařilo zjistit.
Kryštof Heřman byl opatem zvolen roku 1767. Byla to mimořádná osobnost v klášteře - muž šlechtického původu s titulem hraběte von Trautmannsdorf und Weinsberg, byl to duchovní neobyčejného talentu a vysokého vzdělání. Omezil robotní dny, horlivě stavěl pro poddané obydlí a založil kromě Heřmanova i "dominikální" vesnici Hamrníky, dnes součást Mariánských Lázní. Vesnice se rychle rozvíjely a ke konci 18. století už měl Heřmanov 20 domů a 154 obyvatel a patřila k němu i fořtovna Stěnská (PM11).
Zajímavý přírodní úkaz se udál v okolí Heřmanova 22.července 1998, kdy se tudy přehnalo tornádo.
Na rozcestí u Berouna je možné odbočit z trasy a vzít to přes Beroun (cesta je o 0,4km delší než po cyklotrase) a pak se zase napojit druhou cestou na naší cyklotrasu. V obci můžeme vidět přímo na návsi zajímavý zdobený dvůr Brandlhof. Nedaleko návsi stávala dříve velká mešní kaple s věžičkou. Byla poměrně stará a opravována byla roku 1867. Vypadala zhruba jako kaple v Kosmové u Toužimi. V 70. letech byla ale zbořena a dnes na jejím místě najdeme jen zarostlé základy.
Z návsi se vrátíme na rozcestí na začátku obce, kde odbočíme vpravo na cestu, která nás zavede zpět na naší cyklotrasu.
Zde na rozcestí můžeme zase odbočit z trasy a zajet do obce Staré Sedlo vzdálené 1,7 km, kde je zajímavý kostel a pak se musíme zase vrátit. Sedlo je velmi stará obec, zmiňovaná již v zakládající listině kladrubského kláštera. Kostel byl postaven kolem roku 1300 a postupně byl upravován a rozšiřován do dnešní složité podoby. Kostelní loď byla v barokní době prodloužena a opatřena plochým stropem s nástropní malbou od malíře Wenzela Schmidta z Plané. Na presbytář navazuje na severní straně gotická kaple sv. Kateřiny a sloužila jako pohřební místo Švamberků. V kapli bývali nástěnné fresky, které jsou nyní zabíleny. V přízemí kostelní věže se nachází další kaple a obě kaple pocházejí z konce 14. století. Hlavní barokní oltář je z roku 1740. Kostel měl být v 80. letech 20. století zbořen, ale od roku 1991 je pomalu ale postupně opravován.
Až se dostaneme zase na cyklotrasu 352, pokračujeme po silnici dál, ke kamenolomu. Vlastní lom není od silnice vidět, ale poznáme ho podle hromady balvanů v lese vlevo od silnice.
V lomu těží firma Bögl a Krýsl pozoruhodný přírodní kámen vulkanického původu zvaný trachyt. Trachyt je jemnozrnná výlevná hornina s převahou živců a její výskyt je v ČR poměrně vzácný. Právě v lomu Stěnská, jak se mu také někdy říká podle Stěnského polesí, se trachyt těží již 800 let a byl také hlavním místem těžby stavebního materiálu pro tepelský klášter. Trachyt má vynikající vlastnosti, které ho předurčují nejen pro stavební výrobu, ale i pro sochařskou tvorbu. Těžba trachytových bloků zde v lomu je prováděna pomocí řetězových a lanových pil.
Pokračujeme po dál k rozcestí u rybníka.
Z odbočky není rybník vidět, ale pokud odbočíme vlevo, přijedeme k němu po necelých 250 metrech. Je to starý klášterní rybník ze 17.století, který byl vybudován na Úterském potoce s rozlohou 4ha. V roce 2007 byl rybník kompletně revitalizován a dnes skýtá příjemné místo pro odpočinek u vody, kde je možné se i vykoupat.
Vrátíme se na silnici a zanedlouho už přijíždíme k hájovně.
Odbočka ke kyselce, by měla být v roce 2009 označena směrovkou, protože se těžko hledala. Ve směru na Úterý musíme k prameni odbočit vpravo a asi po 100m se dáme lesní cestou vlevo podél louky. Kyselka je od silnice vzdálená asi 400 metrů. V minulosti u potoka stával také mlýn. Minerální pramen je železitá kyselka známá od roku 1693. Původně vyvěrala z pařezu a v roce 1931 město Úterý pramen upravilo a postavilo nad ním dřevěný altán. Pramen pak pojmenovali po nejznámějším úterském rodákovi Kašparu Reitenbergerovi. Altán tu stojí dodnes a po několika opravách má stále původní podobu.
Stejnou cestou se pak vrátíme na silnici a pokračujeme na následující křižovatku.
Je zde odbočka vlevo na Vidžín a stojí zde památná renesanční boží muka, pocházející z už období před rokem 1578. Mají už svou historickou hodnotu, protože jsou nejstarší stavební památkou v Úterý.
Podle značek pak pokračujeme rovně k další významné památce - kapli sv. Václava.
V zatáčce nad Úterým stávala původně dřevěná kaple, kterou nechal postavit jeden měšťan z Úterý v roce 1660. Podle legendy rozestavěnou kapli dostavěl jakýsi voják, který zde přenocoval. Ve snu mu sv. Jan Křtitel poradil, kde může získat prostředky pro dokončení stavby. Šel tedy podle rad k Matějovi Gruberovi v městě Úterý a ukázal mu, kde ve sklepě uschoval jeho děd před švédskými vojáky hrnec s penězi. Místo bylo označeno vyčnívajícím tříbokým kamenem ve zdi a skutečně tam nalezl ukrytý poklad. Třetinu si podle přikázání Jana Křtitele nechal Gruber, třetinu dostal voják a za poslední třetinu pokladu dostavěl kapli. Domu čp. 120, kde byl nalezen Gruberův poklad, se pak říkávalo "Gruberova mísa", v místním dialektu "Grouwa-Bekn".
Po velkém požáru města se v kapli dočasně konávali bohoslužby namísto vyhořelého kostela v Úterý. V roce 1747 ji nahradila dnešní velká barokní kaple. Stavěla se 5 let za podstatného přispění úterského rodáka Heřmana Reitenbergera, faráře z Brodu nad Tichou, který ale nebyl spřízněn s opatem Reitenbergerem. Od roku 2008 se opravuje. Okolní park byl vysázen místním okrašlovacím spolkem v roce 1910. V parku najdeme i stoleté lípy a jedna z nich byla vyhlášena nedávno památným stromem. Nad dveřním portálem kaple můžeme vidět opatský znak tepelského kláštera.
Od Václavovi kaple už sjíždíme do Úterý v údolí. Ještě musíme projet křižovatkou na Bezdružice, kde odbočíme vlevo a pak se ještě můžeme zastavit u jedné kapličky. Je to bezejmenná hezky udržovaná, pseudorománská kaplička z roku 1912, která byla postavena na místě starších božích muk. A za chvíli už přijíždíme na náměstíčko v Úterý.
